„…toto, co zde vidíte, je zázrak moderní techniky…! Přistupte jen blíž. Vynález tento, již… na první spatření, údiv vyvolat musí…!

Kdo trochu má v sobě zvědavosti… navěky by si vyčítal, že u toho nebyl! Tak neváhejte! Zanechte všeho a pojďte blíž, neboť- co, zde uvidíte, navždy změní vaše osudy…!

Pohleďte na vynález tento…!

Je to vrcholný počin současnosti…!

Pohleďte na tu geniální konstrukci…!

  Možná se teď ptáte: co, ta úžasná věc umí? …ale já bych se radši pokusil přijít na to, co neumí!

Někteří si možná říkáte: Jsem soběstačný, nač mi taková věc bude…? Já ji nepotřebuji!

…ale, budete ji potřebovat – až zjistíte, s čím vším si poradí!

Naše zařízení je schopno plnohodnotné komunikace ve všech jazycích. Už žádné napolo pochopené, heslovité příkazy…

Jste osamělí? Chybí vám společník? …i to! Je náš nový, úžasný vynález. Jedině naše nové, originální zařízení dokáže rozpoznat humorné situace a díky jedinečné řídící jednotce, je dokáže i vytvářet! Ano! Slyšíte dobře. Tento, na první pohled pracovní model, je schopen hýřit vtipem během společenské konverzace, rozpozná předměty na základě popisu, zdolá jakoukoli překážku, neomylně reaguje na všechny emocionální situace – nemusíte se obávat, že na pohřbu vašeho strýce – váženého občana- z nepochopení situace, řekne, nebo udělá něco nevhodného…

  …

A mám vás! …A vás, vás a vás taky. Ve vašich očích vidím jedinou otázku: proč bych si pro všechny svaté, bral toto… na pohřeb strýce?! …a já, vám odpovím všem. Všem, co tu jste. Protože… pokud- naše- jediné- a- jedinečné zařízení koupíte… nevydáte bez něj ránu!

  Díky geniální konstrukci zvládá všechny myslitelné činnosti. Pokud si naše zařízení pořídíte… už nikdy, žádné jiné nekoupíte!

   Ehm… Prosím vás, nedotýkejte se toho, je to jediný kus. Račte se připojit k ostatním…

Ano! Jak jste právě slyšeli, tento exponát je jediný svého druhu. Přijde vám to podivné? Podezřelé? Ano, to je správná reakce! Žádný jiný vynález nesnese prezentaci, jako je tato. Žádný jiný, až na tento…! Jsme si tak jisti naším výrobkem, že spolu s ním, teď, stojíme před vámi, abychom zodpověděli všechny vaše otázky. Jsme si tak jisti, že tento výrobek stanovujeme naším vrcholným dílem….

Jsme si tak jisti… že prodejem… tohoto jediného exempláře, rozpouštíme naší společnost. Neboť… jsme přesvědčeni! Že již nikdo! Nikdy! …ani naše společnost… tento vynález, již nepřekoná.

Jsme si tak jisti, že jeho cenu stanovujeme na třicet stříbrných…

…třicet stříbrných… hotové jmění, říkáte si…

 Hledáte srovnání. Přemýšlíte, co ještě stojí třicet stříbrných…

Nic!

…už nic nestojí třicet stříbrných.

…tak, jsme si jisti…

  A teď, velevážení! Račte se ptát! Nešetřete zvědavostí! Nic nebudeme zatajovat.

  …

No tak, velevážení, račte se osmělit, zde není místo pro zdrženlivost…“

  „Z čeho je to vyrobený?“

  „A je tu první otázka. S politováním oznamuji, že nemohu odpovědět zcela konkrétně, neboť zde narážíme na výrobní tajemství, které bude předáno pouze kupujícímu. Mohu však říci, že se jedná o zcela neobvyklé, dosud nevídané materiály, jejichž možnosti se nám stále ještě nepodařilo zmapovat.“

  „Co když se mi to rozbije?“

  „Ano, další otázka… Náš vynález je při běžném provozu nerozbitelný.

…na tvářích některých přítomných vidím pobavený výraz …ale je tomu skutečně tak. Nejen, že je při rozumném používání nerozbitelný, ale sám si dokáže opravit některá poškození.“

  „…ale, co když se přeci jen nenávratně rozbije?“

  „To se samozřejmě může stát, proto je součástí kupní smlouvy výrobní formule. Pokud se vám rozbije, jednoduše si vyrobíte nový, nebo… zadáte tomuto jedinečnému vynálezu příkaz k reprodukci a on, v krátké době, vytvoří vlastní kopii. Nevěříte? Tuto schopnost jsme uvedli jako podmínku pro trvání smlouvy.

  Zjednodušené smluvní podmínky jsou k nahlédnutí zde. Vynechali jsme samozřejmě tajné informace, které náleží pouze novému majiteli.“

  „Co třeba brambory…? Zvládne oloupat brambory?“

  „Samozřejmě.“

  „I s těma černejma flekama?“

  „Ale jistě.“

  „Třicet stříbrných za něco, co mi oškrábe brambory?“

  „…a mohu-li se ptát, jak to děláte nyní?“

  „No… kombinací erteple-alabastrus a šupito-prestus…“

  „Jak zametáte?“

  „Amok-metlus, humus-pryč.“

  „A, jak třeba otevřete konzervu?“

  „Útroby-naruby…“

  „…a jak si s těmito činnostmi poradíte, když v éteru nastanou magické ruchy?“

  „No… prostě počkám, až to přejde …jako každej.“

  „Ano, počkáte jako každý. Kromě toho…! Kdo má náš převratný vynález!

Vyrobí, opraví, uklidí, uvaří, pobaví… A to všechno… bez použití magie!

  Potřebujete vyrobit háček z drátu? Pokud jste ti šťastnější a drát už vlastníte, stačí vám jen použít radiál-ohybus, sekvencus, nebo radiál-ohybus, plynně-proměnlivus  brzděný radiál-akorátus. Pak aplikovat operace-duplikáta, zrcadlůza na druhý konec drátu… a háček je hotový.

Nebo… podáte drát našemu vynálezu a poručíte třeba: udělej mi háček!

Co bude následovat…? Pomocí těchto univerzálních, silných… řekněme paží, náš vynález drát uchopí a zohýbá do háčku… Bez ohledu na to… zda zrovna zuří magická bouře, či nikoli.

  S tímto vynálezem… a vašimi schopnostmi…

Stanete se neomezenými vládci svého času. Nezávislí na rozmarech éteru.

To vše jen za třicet stříbrných…!

Ještě vám to připadá moc?“

  „Ehm… odpusťte, že se takhle ptám, ale proč… proč, se zbavujete takového skvělého vynálezu? Pokud je z poloviny pravda, co zde prezentujete, pak mi vaše strategie přijde přinejmenším nemoudrá.“

  „Já vám rozumím …ale rozumíte vy mě? To, na co právě hledíte, je vrcholný vynález …a mi jsme ho vyrobili. Navždy ponese naše jméno. A to, je nejvyšší meta jaké lze v našem oboru dosáhnout.“

  „Tak ho zapněte, ať ukáže, co umí!“

  „To nejde, je mi líto. To může až jeho majitel, po naprogramování jistých pravidel, která také podléhají výrobnímu tajemství.“

  „Já ho beru.“

  „Co, prosím?“

  „Beru ho.“

  „Ale ještě… Jste si jistý? Přeci jen, třicet stříbrných… zdá se to moc, ale…“

  „To stačí. Já ho beru.“

…a propos… co, vy jste to vlastně za firmu?“

  „Společnost Ho-Mo …zdali jste už ráčil slyšet?“

  „Neráčil.“

  „A… mění to snad… něco… na vašem zájmu?“

  „Ne.“

  „No… my… já… a můj společník jsme před časem založili společnost… tedy vývojářskou společnost Ho-Mo – Horáček-Mojžíš. Naše logo nese řada…“

  „Stačí, to stačí.“

  „Ehm… přistupme tedy k podpisu smlouvy…“

  „…a jak tomu mám vlastně říkat?“

  „To je samozřejmě na vás, jak si náš skvělý…! E… zkrátka, jak si to pojmenujete je vaše osobní záležitost. …ale my jsme mu dali pracovní název Adam.

…a teď, jestli bychom mohli… Laskavě vaše ctěné jméno prosím…?“

  „Bůh."

  „Tak… a tak… Gratuluji. Teď je vynález tento, až na věčné užívání váš.

  …a vám ostatním velmi děkuji za účast na prezentaci a loučím se s vámi za společnost Homo.“